Narcissina osudová chyba - Úkol pro Bellatrix

Než se nadáli, bylo Basiliskovi pět let.
Od svých vrstevníků se však lišil vzhledem i chováním.
Přestože ho Narcissa s Luciusem oblékali do těch nejvznešenějších šatů, nic nezastínilo jeho velké pichlavě modré oči, hledící z jinak nevýrazného obličeje. Jen málokdo si už všiml jeho krátce sestřižených černých vlasů či aristokraticky tvarovaného nosu. Ne, kdokoliv viděl tohoto malého chlapce, neviděl nic než velké záhadné oči.
I jeho chování však bylo jiné. Už od raného dětství žádal, aby se mu věnovala velká pozornost. Když tomu tak nebylo, byl schopen hodit po své vlastní matce hračkou. Později, když se stýkal s ostatními dětmi, hleděl na ně nadřazeně a pohrdal jejich infantilními hrami. Účastnil se jich jen v případě, že obsahovaly násilnické sklony, to pak s oblibou ostatní tyranizoval.
Jednoho dne se Lucius probudil s bolestí na paži. Pohlédl na své Znamení a ucítil, že ho Pán Zla volá. I s Narcissou se co nejrychleji dostavil do jeho sídla – Lord Voldemort nerad čeká.
Oba však byli překvapeni, když v kamenné místnosti nenašli jen svého Mistra, ale i Bellatrix.
„Bello?“ podivil se Lucius, „co ty tu děláš?“
„Můj Pán vás zavolal kvůli věci, která se mnou úzce souvisí,“ prohlásila důležitě.
„Tvůj Pán?Je to i…,“ Voldemort Luciuse umlčel v půlce věty.
„Hádat se můžete doma,“ zavrčel, „jsou tu důležitější věci.“
„To zajisté, Mistře,“ přizvukovala Bellatrix.
„Tak proč jste nás tedy zavolal, Můj Pane?“ zeptala se Narcissa. Trochu se obávala, co pro ně Pán Zla nachystal. Neměla teď čas na těžké úkoly, doma na ni čekal Basilisk a ten nevyžadoval zrovna lehkou výchovu. Nikdy by to Voldemortovi nepřiznala, ale rodina pro ni byla důležitější než plnění smrtijedských povinností.
„Nejdřív bych vás měl potrestat za nepříliš velkou oddanost, kterou chováte ke svému Mistrovi,“ řekl, jako by ji četl myšlenky, „ale protentokrát to vynechám, musím vám říct něco důležitějšího.“
Bella se zatvářila zklamaně.
„Jde o vašeho syna,“ oznámil Voldemort a Narcissa ztuhla, „potřebuje pevnější výchovu než tu, která se mu dostává od vás. Doslechl jsem se, že mu bráníte ve vývoji hodnému budoucího Smrtijeda. Tím, že budete jeho násilnické sklony tlumit, z něj vychováte spíš Brumbálova chlapečka než řádného přívržence Pána Zla.“
„A vy…vy se chcete ujmout jeho výchovy sám?“ zeptala se Narcissa třesoucím hlasem.
Voldemort po ni vrhl varovný pohled a její otázku nekomentoval.
„Myslím si, že výchovy jemu hodné by se mu mělo dostat od jeho tety.“
Bellatrix se zatvářila velice pyšně, zato ve tvářích Luciuse a Narcissy se objevil zděšený výraz.
„Promiňte, Můj Pane,“ řekl Lucius, „ale je to náš syn a nemyslím si, že by se vás tato věc tolik týkala. Nemusí z něj přece vyrůst Smrti…“
„Crucio!“
Luciusovo tělo se začalo kroutit příšernou bolestí. Když Voldemort pozvedl hůlku, padl mu Lucius k nohám.
„Omlouvám se, Můj Pane! Prosím, odpusťte mi! Už nic takového více neřeknu!“ sípal plačtivým hlasem.
Voldemort na něj pohrdavě pohlédl a plivl mu do obličeje.
„Myslím, že Basilisk Malfoy je už i nyní lepší Smrtijed než ty.“
Lucius se odplazil k Narcisse a Voldemort pokračoval, nyní už ostřejším hlasem:
„Nechám Basiliska ve vaší péči, ale Bellatrix mu bude pravidelně dávat lekce, ve kterých se naučí důležitější věci, než od vás.“
„Smím je seznámit s učebním plánem, na kterém jsme se společně domluvili, Mistře?“ zeptala se Bellatrix.
„Chceš říct s plánem, který jsem ti dnes předložil?“ zpražil ji Voldemort, zřejmě ve špatné náladě způsobené Luciusovým výstupem.
„Ano, tak jsem to myslela,“ pípla Bellatrix.
Voldemort ji však neposlouchal a obrátil se k Malfoyovým.
„Bellatrix ho seznámí s kletbami, které se nepromíjí.“
„Se-seznámí?“ zeptala se Narcissa vystrašeně.
„Přesně tak, Cisso,“ řekl Voldemort tvrdě, „dříve než je začne praktikovat, je musí pocítit na vlastní kůži. Nemůže se učit něco, co nezažil.“
„Nikdo nezažil Avadu Kedavru a i přesto ji všichni praktikujeme,“ řekl Lucius co nejtišším hlasem.
„Mlč, nebo ji zažiješ,“ šeptla Bellatrix.
Voldemort je naštěstí neslyšel.
„Už vám nemám co říct. Doufám, že jste pochopili, co po vás chci. Odejděte.“
Všichni tři vyšli z místnosti a jali se stoupat po příkrém schodišti.
„Bello,“ řekla Narcissa plačtivým hlasem, „prosím, musíš ho ušetřit. Vždyť bude poznamenaný na celý život!“
„Buď zticha!“ řekla Bellatrix varovně, „je to Pánův rozkaz! A já osobně si také myslím, že mu trocha tvrdší výchovy neuškodí,“ vrhla na sestru pohrdavý pohled, zrychlila krok a zmizela Malfoyovým z dohledu.